Mohly být klidně tmavé

Tmavší odstín by se hodil lépe, myslela si Petřina skoro tchýně. Řeč byla o jejich přístřešku, tedy pergoly . Jenže ona vždycky viděla něco jinak, než Petra. Občas to bylo k nevydržení a ze začátku se dokonce několikrát dostaly i do takového konfliktu, že se pak třeba rok nebavily. Ten, kdo vždycky situaci zachránil a kdo zase rodinu stmelil, byla paradoxně Petra. Vždycky to bylo kvůli malému vnukovi a kvůli jejich synovi, Petry příteli.

Rodiče to přehnali

Vzít sedmiletého vnuka na skutečnou střelnici, byl pro rodiče malého Vojty vrchol hazardu. Navíc pařilo sluníčko a ani pergoly, pod kterými se dalo schovat, je nemohly zcela ochránit před úpalem, když neměl ani pokrývku hlavy, nedokázaly. Rodiče, babička a děda vnuka, se ale domnívali, že udělali to nejlepší, co udělat mohli., že vymysleli perfektní nápad, který jejich vnukovi dá něco užitečného do života. Snad to bylo proto, že děda byl bývalý policista a chtěl mít vnuka nástupce.